Naučte se zvládat citlivá témata a buďte úspěšnější a spokojenější

O citlivých tématech a jejich vlivu na naše životy jsme si povídali s Eliškou Remešovou, psycholožkou, lektorkou a facilitátorkou workshopů. Eliška již několikrát přednášela u nás v J&T. Protože nás svými znalostmi a přístupem nadchla, rozhodli jsme se ji přemluvit k rozhovoru, což se k naší velké radosti povedlo. Věříme, že těch sotva pět minut čtení vám dá alespoň základní představu o tom, jak s citlivými tématy nakládat lépe a ve svůj prospěch.

Eliško, pojďme nejdříve říci, co si pod pojmem citlivá témata vlastně představit.

Citlivé téma je předmětem jakéhokoliv rozhovoru, u kterého můžeme předpokládat nesouhlas, rozzlobení či napětí na druhé straně, tedy u druhého člověka.
U takového tématu pak typicky váháme, zda jej otevřít a vydat se do té nejistoty.

Když porovnáme naše životy s životy našich rodičů, zjistíme, že máme věci daleko méně nalinkované. Disponujeme mnohonásobně více možnostmi rozhodovat se co, kde, s kým a jak budeme dělat, v práci se těšíme větší míře autonomie. Čelíme očekáváním svého okolí a často i na sebe samotné klademe velké nároky. To do našich životů přináší i více citlivých témat a prostor pro různá nedorozumění se tím logicky zvětšuje.

Mám na pracovním pohovoru vyřknout své požadavky, přiznat, že plánuji rodinu, že mám šest dioptrií? Mám vyvolat jednání se šéfem o zvýšení platu? Dokáži odmítnout účast na projektu, který se mi nelíbí a do kterého se mě ostatní snaží uvrtat? Umím poskytnout kolegyni zpětnou vazbu na její práci nebo se vymezit vůči kritice na mou adresu?

To vše jsou témata, u kterých se můžeme obávat reakce druhé strany, zklamání či odmítnutí. A je tedy přirozené, že se nám do nich nechce. Jako sociální bytosti v sobě máme evolučně zakořeněný strach z odmítnutí a opuštění.

Ovšem pokud se těmto citlivým tématům nedokážeme postavit čelem a správně je komunikovat, můžeme tím škodit především sami sobě. Neschopnost dosáhnout svého, pocit křivdy – to vše bude zaměstnávat naši mysl, kterou bychom mohli věnovat věcem produkujícím přidanou hodnotu. Hlavně to v nás začne časem kysat a dokáže to přerůst v iracionální pocity frustrace či antipatie k druhým. To už pak sotva budeme úspěšně vyjednávat své zájmy a dosahovat oboustranně akceptovatelných řešení.

Dalo by se říci, že lidé, kteří jsou schopní otevřeně prezentovat své názory a mluvit o pocitech, jsou také oblíbenější u ostatních?

Je mnohem příjemnější spolupracovat s otevřeným člověkem schopným sdělovat své názory a požadavky, mluvit o svých pocitech. To platí, ať už se bavíme o rodině, přátelích, šéfovi, kolegovi nebo podřízeném. Každému z nás se lépe funguje v kolektivu lidí, kteří jsou pro nás čitelní, s vědomím toho, na čem jsme.

Má to nicméně jedno „ale“. Nežijeme ve vakuu, ale ve společenství lidí. Kvalitní vztahy v komunitě, jejíž jsme součástí, jsou nezbytnou podmínkou našeho úspěchu a štěstí. Pokud si půjdeme za svým přes mrtvoly, pokud budeme urážet, zesměšňovat či ponižovat ostatní, nebudeme oblíbení. A s největší pravděpodobností ani nedosáhneme svých cílů. Schopnost vnímat a respektovat zájmy ostatních je podmínkou úspěšného zvládání citlivých témat. Na to bychom měli myslet a tomu bychom se měli učit každý den.

A nutno dodat, že zejména lídři, tedy dobří manažeři, by toto měli bezpodmínečně umět a vést k tomu ostatní kolegy v týmu, podněcovat otevřenou diskusi, usilovat o zpětnou vazbu a také ji dávat.

Každý je trochu jiný, nicméně dopusťme se zobecnění a zkusme říci, s čím se lidé ve vztahu k citlivým tématům nejčastěji potýkají a jakých chyb se dopouštějí.

Ano, každý člověk je trochu jiný a čelí trochu jiným výzvám. Takový extrovert s tendencemi k dominanci bude snáze sdělovat své názory a požadavky, ale bude si muset dávat dobrý pozor, aby ostatní nezaháněl do kouta, nepřeválcoval je a nevyvolával u nich nepříjemné pocity. Na opačné straně spektra pak může být citlivý introvert, který má problém vůbec mluvit s ostatními, otevírat se jim, který má obavu z toho, že se na něj druzí budou zlobit. Ten zase bude obtížně překonat onen strach z odmítnutí a opuštění a hájit své zájmy. Uvědomění si sebe sama a učení se od těch druhých, na opačném konci spektra, je zde samozřejmě důležité.

Při troše zobecnění můžeme nicméně říci, že jsou zde typické, často se opakující chyby, kterých se dopouštíme. Například:

• Neřešíme citlivé téma včas a odkládáme ho až do okamžiku, kdy už je vztah nějakým způsobem poškozený, což jednání komplikuje.
• Prezentujeme své názory a požadavky jako dogma, aniž bychom dávali druhé straně možnost odmítnutí.
• Generalizujeme, tedy nepopisujeme konkrétní situace.
• Nepopisujeme naše emoce, respektive důsledky, které dané chování vyvolává, a namísto toho hodnotíme druhého člověka (jaký je či není).
• Schováváme se za ostatní, tedy namísto toho, abychom mluvili sami za sebe, používáme formulace typu „všem na tobě vadí“ nebo „všichni o tobě říkají“.

Myslím, že to jsou takové nejtypičtější chyby, kterých bychom se mohli vyvarovat.

Na co se tedy jako jednotlivci zaměřit, abychom dokázali s citlivými tématy lépe pracovat a byli díky tomu úspěšnější a spokojenější?

Možná vás zklamu, ale nevěřím, že existuje nějaká jednoduchá kuchařka. Je to hodně komplexní a jde tady především o vnitřní nastavení člověka a jeho emoční inteligenci, přičemž zásadních je zde hned několik fundamentů:

• Vnitřní kompas, tedy představa, co jako člověk chci dosáhnout, co od života očekávám, a s tím související znalost vlastních potřeb.
• Uvědomění si toho, jak důležitou roli ona schopnost pracovat s citlivými tématy hraje v dosažení mých cílů a osobní spokojenosti.
• Respektování druhých a jejich potřeb, jako nedílná součást budování kvalitních vztahů s příslušníky sociální sítě, do které patřím a kterou ke svému úspěchu a štěstí potřebuji.
• Každodenní učení se z konkrétních situací a od druhých, přičemž začít mohu hned tím, že si vezmu k srdci ony výše popsané typické chyby a budu se jim vědomě snažit vyvarovat.

Pokud jsou vztahy a emoční inteligence tématy, která vás zajímají, doporučujeme sledovat Elišku Remešovou na Forendors: https://www.forendors.cz/eliska.remesova či na jejím webu https://www.institutmezilidmi.cz.

V případě, že hledáte další inspiraci v oblasti citlivých témat, za přečtení stojí určitě každá z těchto dvou knih:

• Radikální otevřenost, Kim Scottová
• Difficult Conversations, Douglas Stone, Bruce Patton, Sheila Heen