Co nás baví

Spánek a snění, téma 19. čísla Magazínu Magnus

22. 12. 2020



Spěte dobře a více, radí Vratislav Svoboda, ředitel privátního bankovnictví J&T Banky, v úvodníku dalšího krásného čísla Magazínu Magnus.

Když jsem byl hodně malý kluk, před spaním jsem mámu trápil tím, co se děje, když spíme. Zda přestane naše srdce bít a jestli vůbec ve spánku náš život nějak pokračuje. O duši jsem toho moc nevěděl. A vlastně nevím dodnes. Ale v dalších letech jsem se dočítal o různých kulturách a vzdálených národech, které považují spánek za stav, kdy se duše přemísťuje do jiných světů.  Za našimi předky či tam, kam se běžně nemáme šanci podívat.

Když jsem později s otcem svého kamaráda hrával šachy, vyprávěl mi tento starší moudrý muž o tom, jak on v mládí před válkou chodíval se skupinou jiných mužů každé ráno téměř dvě hodiny pěšky z odlehlejší části okresu do továrny. A za chůze se naučili spát. Tehdy mi to připadalo zcela nemožné, ale později jsem zjistil, že tuto schopnost měli i partyzáni a vojáci, kteří v noci museli pochodovat nepřátelským územím. V různých fázích života mě fenomén spánku opakovaně uchvacoval a potom opět opouštěl. Narazil jsem na něj při studiu Freuda a jeho pojetí snů či Junga s jeho věčným tématem nevědomí.

První týdny po narození člověk během dne prospí sedmnáct až dvacet hodin. Zbytek času připadá na jídlo a také na pláč. Pláč je svým způsobem komunikace a je to téma, které s postupem času nabývá na důležitosti. A pokud jde o jídlo, současný moderní svět mu neskonale podlehl. Plné regály v supermarketech, všichni ti „kluci v akci“, televizní snídaně, přílohy novin s recepty a specializované weby, aplikace na boj s obezitou…

Ale co spánek? Jistě, potřeba komunikovat, jíst a spát tu je po staletí, jen spánek jako by byl vždy odsunut na vedlejší kolej. Přitom jeho význam je zásadní. Ve spánku rosteme a sílíme, zapomínáme na těžkosti a nepřízeň osudu. Pokud žijeme v dostatku a relativní spokojenosti, příliš na spánek nemyslíme. Je samozřejmostí – nejsme-li například psychologové či lékaři a nemusíme čelit chorobné nespavosti svých pacientů. Opravdu tedy současná doba téma spánku opomíjí? Není tomu tak, ačkoli by se to mohlo zdát.

Když dítě překračuje pomyslnou hranici dospělosti, je to obvykle spánek, který jde stranou a musí uvolnit místo všemu ostatnímu. Méně spíme, abychom zvládli zkoušky, abychom se stihli pobavit s přáteli nebo dohrát hru. A jak se tempo moderní doby zrychluje, všichni jakoby spali méně. Seriózní výzkumy předkládají zajímavá fakta k zamyšlení.  Například obyvatelé USA spí méně než sedm hodin denně a téměř o dvě hodiny méně než tomu bylo na počátku dvacátého století. Může za to změna životního stylu, ale i větší pracovní vytížení.

Nedostatek spánku je příčinou velkého množství dopravních nehod včetně těch smrtelných. Spánková deprivace způsobuje chybovost v práci a nižší produktivitu. Odhaduje se, že ekonomické ztráty jdoucí na vrub nedostatku spánku ve Spojených státech přesahují ročně padesát miliard dolarů. Evropané na tom nejsou o mnoho lépe. Nejhůře si ale stojí v Japonsku, kde čtyři z deseti dotázaných spí méně než šest hodin. A kdo spí nejvíce? Prý Novozélanďané a Australané – až třetina z nich spí déle než devět hodin denně. Statistiky se samozřejmě týkají vyspělých států. Kolik toho lidé naspí (a v jaké kvalitě) v zemích třetího světa, kde významná část obyvatelstva žije pod hranicí bídy nebo je sužována válkami, se můžeme jen dohadovat.

Před pár lety jsem se zúčastnil přednášky amerického psychologa, profesora Philipa Zimbarda, který se proslavil standfordským vězeňským experimentem ze sedmdesátých let a později svým neutuchajícím bojem proti zlu, jež je zřejmě přítomno v každém z nás. Když se ho v závěrečné diskuzi jedna studentka zeptala, jakou instituci v současném světě považuje za nejnebezpečnější, po kratším zamyšlení jí dal překvapivou odpověď: internet. Popisoval výsledky výzkumu prováděného na amerických studentech nižších ročníků vysokých škol, které ukázaly, jak mnoho času v životě těchto mladých lidí (zejména mužů) zabírají počítačové hry, jak málo studenti spí a jakou sociální deprivaci to může po čase způsobovat.

Nyní žijeme v době boje proti podivné nemoci, o které toho stále moc nevíme. Nosíme roušky, dodržujeme nutné odstupy, střídavě vypínáme tu či onu oblast ekonomiky. Ti chytřejší z nás si snaží posílit imunitu. Vitaminy, pohyb v přírodě, smích s příteli. To vše je nezbytné a rozhodně to může jen prospět. Ale nezapomínáme opět na spánek?

Moje doporučení je toto: Udělejte dnes večer vše potřebné o trochu dříve. Vykašlete se na přístroje, které modře svítí do tmy, zalezte do postele, rozsviťte lampičku a vezměte si na chvíli do ruky toto číslo Magnusu. Určitě v něm najdete něco, co vás zaujme, a možná i pár dobrých rad týkajících se zdravého spánku. A uvidíte, že brzy usnete. Vzpomeňte si na moudro našich babiček: Čas, který prospíte před půlnocí, se počítá dvakrát. Spěte dobře a více.

VS

 

Nové číslo magazínu MAGNUS má hlavní téma SPÁNEK & SNY. Spánek v lidském životě zabírá třetinu veškerého času a zásadně ovlivňuje celkové zdraví člověka. Jaký vliv má jeho kvalita na fungování organismu? Co se děje s naším tělem a co se odehrává v mozku, když špatně spíme? Co můžeme dělat pro to, abychom se vyspali dobře? Kdo si svým životním stylem naopak říká o spánkovou deprivaci? Proč skoro každý z nás někdy zápasí s nočními můrami? A co vše se může odehrát, zatímco spíme?

A zde malá ukázka z obsahu:

Barbara Peacock je americká fotografka a režisérka. Založila neziskovou organizaci, která učí umění znevýhodněné děti na Haiti a v Kambodži. MM představuje její aktuální projekt American Bedroom, v němž bez sentimentu nahlíží do soukromí ložnic obyčejných Američanů. Chris de Bode je oceňovaný nizozemský fotograf a filmový režisér. Dokumentuje společenská, sociální a humanitární témata. Pro MM vybral fotografie se svého projektu Dreams. Ve spolupráci s mezinárodní organizací Save the Children sbírá a vizualizuje dětské sny po celém světě. Jitka Bušková, neuroložka s evropským certifikátem v oboru somnologie, působí coby vedoucí oddělení spánkové medicíny v Národním ústavu duševního zdraví v Klecanech. Pro MM napsala úvodní text Spěte sladce. Jan Švankmajer je světoznámý filmový tvůrce, výtvarník, animátor, režisér, spisovatel a také člen surrealistické skupiny, což je pro naše téma klíčové. Do MM přispěl textem a ukázkou ze svých prací na dané téma. „Spáči a snílci“ představují unikátní díla z pokladnice světového výtvarného umění. Spánek a bdění se rytmicky střídají jako den a noc. A spánek je umělci považován za zdroj životní síly a pevné víry. V MM najdete interpretace děl autorů, jako jsou například Francisco Goya, Henri Rousseau, Pablo Picasso, Frida Kahlo, Andy Warhol či Ron Mueck.