Co nás baví

Outsideři, téma 18. čísla magazínu Magnus

18. 8. 2020



"Pokud děláte věci jinak, dělejte je dobře… a hlavně upřímně." Úvodník pro 18. číslo magazínu Magnus napsal Roman Florián, ředitel investičního bankovnictví J&T Banky

Narodil jsem se v době, kdy dělat věci jinak bylo už z principu dobré, neboť vše, co bylo proti režimu – případně proti proudu -, bylo „správné“. Jako malý kluk jsem do sice nechápal, nicméně hrdinou pro mě byl Timur a jeho kámoši z party. Stal se jím největší zlobil ze třídy. Dělal všechno jinak a mně to vonělo velkým dobrodružstvím. To, že jsem pak domů nosil poznámky, nebyl výsledek toho, že jsem dělal věci jinak, ale že jsem je dělal špatně.

Roli pomyslného outsidera jsem si v dětství zažil i kvůli nemožnosti vstoupit do Pionýra. Dodnes nechápu, proč mi rodiče, kteří nepatřili k otevřeným odpůrcům režimu, účast v této populární organizaci zakázali. Slavnostní šátkování probíhalo na nechvalně proslulé kobyliské střelnici. Spolužáci stáli před bývalou popravčí stěnou, dostávali šátky a s úsměvem něco slibovali. Já jsem ještě se třemi kluky z naší třídy stál v koutě. Byli jsme sice na „bezpečnější“ pozici, ale vlastně na veřejné hanbě. Cítil jsem se jako dokonalý vyděděnec.

Zřejmě jsem se měl z tohoto okamžiku poučit a nebát se vydat vlastní cestou, začít dělat věci jinak. Ani náhodou jsem se té příležitosti nechopil. Do roka a do dne probíhalo v jídelně školy další kolo přijímání do Pionýrské organizace. Nelenil jsem, přemluvil dva z dalších outsiderů z kobyliské střelnice a stoupli jsme si na konec fronty o rok mladších spolužáků plni očekávání. Samozřejmě jim nevyšly šátky a rozhodně ani průkazy, vypsané na jméno. Výslech v ředitelně skončil tím, že jsme chtěli sabotáží šátkování rozvrátit. V deseti letech. Nakonec jsem to ale stihl a na základní škole se pionýrem stal – chtěl jsem dělat věci stejně jako moji kamarádi. O nic jiného mi vlastně nešlo.

Nemyslím si, že to byla chyba, jen jsem se nedokázal podávat na svět kolem sebe jinýma očima a šel jsem prostě s davem. Ani v pubertě to se mnou nebylo lepší. Věci jsem sice jinak dělal, ale jen z principu. Nikoli s cílem něčeho dosáhnout. Jen jsem vzdoroval, bez vize a bez cíle.

A v tom to je – je rozdíl dělat věci jinak z podstaty své vlastní existence, anebo prostě jen „prudit“ tím, že schválně neděláme, co máme. Tahle křehká hranice mezi pouhou odbočkou od propracovaného standardu a budováním inovativní tvůrčí cesty je tenká, člověk musí být umělec života a mít štěstí, aby neuklouzl.

O výjimečných outsiderech si v dospělosti s respektem čteme. Sledujeme je a užíváme si výsledky jejich snažení. A možná sami sobě říkáme, jo, to bych taky dokázal, kdybych se tenkrát rozhodl udělat něco jinak…

Držím palce všem, kteří se vydali vlastní cestou, jež mnohdy není snadná. Všem, kdo jsou pod vlivem většinové společnosti často nuceni o své volbě pochybovat, přeji, aby i přes nekonformnost a různá úskalí vytrvali, protože pak mohou být pro nás, nepoučitelné pionýry, velkou inspirací.

RF

Plnoleté, už osmnácté vydání magazínu Magnus jsme věnovali outsiderům, tedy všem, kdo se ocitli – ať z vlastní vůle, nebo shodou nepříznivých okolností – sami, mimo systém, na okraji společnosti. Prozkoumáváme svět, kterého se většinou obáváme, avšak pokud se ho dotkneme, ta zkušenost je k nezaplacení. Pohled na sebe sama a na vše okolo z absolutně jiné perspektivy, na niž nejsme zvyklí, nás může vylekat, ale také posunout dál. Záleží na míře empatie, porozumění a také na odvaze.

Přehled vydaných Magnu Magazínů naleznete zde: https://www.jtbank.cz/o-bance/magnus-magazin/